Stála na kraji propasti,dívala se dolů.
V myšlenkách vzpomínala,jaké to bylo,
když ještě byli spolu...ten čas však pryč je,
už nikdyho neuvidí,jak se raduje....
Nikdy!Nikdy!
To slovo je až děsivé,ale pro tuto chvíli se jí stalo osudné.
Proč!?!?
Ptala se sama sebe...
To jediné sluvko PROČ jí neustale znělo v hlavě.
Cítila že už nemůže dál
....najednou ho viděla,jako by před ní opět stál..
Udělala krok vpřed,její tělo bylo čím dál lehčí,
z očí jí tekly slzy,ne však slané,ty z duše uroněné!
Padá......
ale už brzy se sním setká a bude opět štastná....
nádherný