Zachulmaná v peřinkách leží na velikánském medvídkovi,do něhož se vpíjí její slané slzy.Poslouchá nádhernou písen,která je tak nádherná a přesto se v ní zkrývá tolik bolesti a utrpení ...V bolesti je i krásna,ale mnohdy se tomu nedá ani věřit.Kolikrát slýchala,že má nádherné oči,že jsou krásné,ale přitom smutné a ubrečené.Kolikrát slýchala,že má krásnou tvář,když se nepřítomně a zoufale koukala kamsi do stěny.Kolikrát slýchala,jak má krásnou duši,i když ta duše plakala nad odloučením a umírala steskem...Jak je možné,že se lidem líbí bolest?..je to součást života,ldii bolest nemají rádi přitom je něčím fascinující...
Každý večer se ta dívka prochází zšeřelými ulicemi,sleduje červánky.Chodí jak víla,která žije mimo realitu,ale mi jí můžeme vidět.Je jak sen- krásný,ale občas se jeho děj promění v noční můru...Cítí se jak v časoprostoru,přežívá a přitom někdy žije,žije,ale ve vlastním utvořeném světě.Je jak motýl,který odletí do říše svých snů,ale jednou ho polapí a bude s ním konec.Krása umře a zachvíli po ní i bolest...Moc lií jí nerozumí,má jinačí pohled na svět než ostatní.Vnímá více do hloubky,na všem vidí něco krásného a smyslného,ale přitom cítí všechnu tu bolest,která je kolem ní a všech ostatních.Je jak padlý anděl,spadl z nebe s polámanými křídli a snad nic už ho nedokáže zachránit.Snaží se aspoň zachránit ostatní a je jí jedno,jak moc zničí sebe.je smířená se svým osudema snáší každou ránu,kterou jí osud nadělí...
Její život se skládá s přátel,kterým chce pomoci,z písně a vnímání světa.Ale jinak.. její život je jak film v televizi,na který se kouká a jen běduje nad tím,co se ještě stane ...
Každý večer se ta dívka prochází zšeřelými ulicemi,sleduje červánky.Chodí jak víla,která žije mimo realitu,ale mi jí můžeme vidět.Je jak sen- krásný,ale občas se jeho děj promění v noční můru...Cítí se jak v časoprostoru,přežívá a přitom někdy žije,žije,ale ve vlastním utvořeném světě.Je jak motýl,který odletí do říše svých snů,ale jednou ho polapí a bude s ním konec.Krása umře a zachvíli po ní i bolest...Moc lií jí nerozumí,má jinačí pohled na svět než ostatní.Vnímá více do hloubky,na všem vidí něco krásného a smyslného,ale přitom cítí všechnu tu bolest,která je kolem ní a všech ostatních.Je jak padlý anděl,spadl z nebe s polámanými křídli a snad nic už ho nedokáže zachránit.Snaží se aspoň zachránit ostatní a je jí jedno,jak moc zničí sebe.je smířená se svým osudema snáší každou ránu,kterou jí osud nadělí...
Její život se skládá s přátel,kterým chce pomoci,z písně a vnímání světa.Ale jinak.. její život je jak film v televizi,na který se kouká a jen běduje nad tím,co se ještě stane ...
Moc hezké...
:-))