...řekl jsi mi "..Miluji tě.." ..ptala jsem se.. "opravdu?" "..ano.." ..uvěřila jsem... "..ublížíš mi někdy?" "..ne.." ..věřila jsem.. ..teď ptám se tě já.. "..tak proč teď krvácí mi srdce?" .. ty jen jsi řekl.. "..to je život.."
Když pláču, cítím lítost. Často pláču pro cizí bytost, která ani neví, jak se trápím.Kdyby jsi to věděl, možná by jsi pochopil, ale možná by si se tomu smál a proto pláču tak, aby jsi to nikdy nepoznal...
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...
Pokaždé, když si lehnu do postele, nemůžu usnout... Brečím, protože spát nechci... Nechci, aby se mi další noc zdálo o tobě... Chci zapomenout!
Jednou mi někdo řekl, že člověk si nemá ubližovat nikdy sám, protože vždycky se najde někdo, kdo to udělá za vás !!!
Rány na těla můžeme překrýt, dokud se nezahojí... avšak rány na srdci můžeme překrývat, kolikrát chceme a nikdy se zcela nezahojí. Zůstanou... a budou se stále připomínat bolestí... co proti nim můžeme dělat?
Nejbolestivější je dívat se do očí tomu, koho máme stále stejně rádi, i přesto, jak moc nám ubližuje...