Prázdný pokoj to ticho je tak krásný ...libi se mi ...mužu jen tak přemýšlet..o všem..o všech...o sobě.. proč život je takový? proč mi každý vždycky ublíží? proč jsme tak najivní? tolik otázek bez odpovědí ... já na ně neznám odpověd ale chtěla bych protože by to bylo všechno snažší.....o moc...ale když odpověd neznám tak co ? budu se pořád trápit ...radši se pujdu projít ven..vyčístit si hlavu od smutku...okolo mě je všechno tak veselé a já taková smutná co si o mě pomyslí....jsem v parku je to tu tak barevne....lavička ta lavička kde..........sednu si .....položím si hlavu do dlaní.....přistoupí ke mně zastíněná postava a promluvi na mě až se pořádně kouknu vidím tak krásného kluka.....jenže asi něco hledá ...ale ne ..sedne si ke mě a začneme si povídat..je super...domluvíme si kdy se sejdeme....najednou všechno u mě dostalo barvu...ale nesmím se zamilovat.......!!!!!!!
Další den čekám možná zapoměl..................je to tak vždycky.........ale ne je tu ....ne to ne !!!!!není to tek kluk z parku ale je to ten co mi ublížil tak moc......chce mi to vysvětlit ale já utíkám do silnice přes přechod...............Au bolelo to moc....ale ted už nic necítim...jenom slyším jak mi do ucha šeptá že mě miluje .takhle si to pomatuji...........chci to vrátit........!!!