Sedím na louce a newím kam. Už je to pár let a přála bych si, abych mohla vrátit čas. Abych mohla napravit všechny chyby co jsem kdy udělala. Kdyby šel vrátit čas život by byl krásný, jenže to se nedá, život je hnusný a zkažený. Je prožraný skrz na skrz.Je mi z toho smutno, chtěla bych plakat, ale já jsem silná, ne vlastně nejsem, jen si to namlouvám. Snžím se o tom přesvědčit jen sama sebe a všechny ostatní. Povedlo se mi to. Nikdo nepochybuje o tom, že jsem silná. Nikdo neví jak moc trpím, ani moje matka, a myslí, že je to dobře. Sice si nejsem jistá, ale doufám-doufám v to, že až se to dozví, nebude trpět, mám ji moc ráda a nechci jí ublížit, i když ona ublížila mě. Neví o tom, ale ona mě zabijí. POmalu, ale jistě mě ničí. Těmi slovy, gesty, neví to , a nikdy se to nedozví ...
Komentáře
No a ty mi tady tvrď něco o tom jako že nejsi EMO, nebo co!!!!!!!!!Neee.Ty jses uplě jasnáá!!!!!!!!x)
Je to je smutny...je to vecny pribeh mezi matkou a dcerou..