Ták a jsem zase šťastná ... našla sem prince.... jenže na jak dlouho??? mířím výš...jenže pak ten pád bude bolet ještě víc .... Bojim se tý bolesti, bojím se toho zklamání ... Chci každou minutu trávit s ním ...smát se s ním ... usínat vedle něho .... Nechci aby mi zas zbyli jen vzpomínky... a dlaně plný slz... nemám na to zase spadnout na kolena.... bojím se že už bych neměla sílu vstát.... už bych ani nechtěla.... tolik zklamání ..a já chci už jen štěstí ..bez překážek ...procházku růžovým sadem .... vždyt každej nato má právo ne?? tak proč mě to štěstí takhle obchází jako kdybych si to nezasloužila.... nechci o něho přijít ..... nechci už o nikoho přijít ..... někdy si vážně přeju jen umřít ....